Sestry a bratři, vážení přítomní. Sešli jsme se zde, abychom si připomenuli toto významné výročí a to 100 let od založení společné republiky Čechů a Slováků v roce 1918. Válka ještě neskončila a čeští exulanti T. G. Masaryk, Milan Rastislav Štefánik a Eduard Beneš prosazovali u mocností dohody o vzniku samostatného státu.

Když se v roce 1914 profesor Masaryk rozhodl odejít do zahraničí a zahájit protirakouský odboj za vznik samostatného státu, setkal se starostou ČOS JUDr. Josefem Scheinerem (čti Šajnerem) a sdělil mu své rozhodnutí. Ten se rozhodl převést do zahraničí značné finanční částky, patřící Sokolu, a tak zabezpečit činnost našeho zahraničního odboje.

Velkou měrou ke vzniku samostatného státu sehrály Československé legie, které byly de facto uznány za spojeneckou armádu a tak Československou národní radu jako základ budoucí československé vlády uznaly postupně Francie, Velká Británie, Spojené státy americké, Japonsko, Itálie a postupně další země. 28. října 1918 zahájila v Ženevě delegace vedená Karlem Kramářem a Eduardem Benešem jednání o vytvoření a podobě samostatného československého státu. Prezidentem se stává T. G. Masaryk a předsedou vlády Karel Kramář. Ještě tento den večer na Václavském náměstí u pomníku sv. Václava vyhlásil kněz Isidor Zahradník samostatný Československý stát.

Masarykův citát pravící, že bez Sokola by nebylo legií a bez legií by nebylo Československa, všichni známe. Vzpomeňme tak dnes všech často dávno zapomenutých sokolských bratří, bez nichž by nemohl Masaryk svůj slavný citát nikdy vyslovit.

Ano, bez těch, kteří pochodovali pod dvěma prapory, bychom si v letošním roce nemohli připomenout sté výročí vzniku Československé republiky. První z praporů pochází z roku 1902 a pro pařížský Sokol jej vyšila manželka pozdějšího starosty České obce sokolské Josefa Scheinera. V létě roku 1914 vstoupil tento prapor nesmazatelně do naší historie, když pod ním v Paříži pochodovali dobrovolníci první tvořící se jednotky budoucích československých legií – proslulé roty Nazdar. Jedná se tedy fakticky o nejstarší prapor armády našeho samostatného státu. Název roty byl odvozen od sokolského pozdravu a po vzoru sokolů si legionáři začali tykat a oslovovat se „bratře“.

Nedlouho po pařížských sokolech převzali druhý z praporů v Kyjevě příslušníci rodící se první jednotky československých legií v Rusku – České družiny. I mezi nimi tvořili významnou část sokolové a nejinak tomu bylo i v italských legiích, které vznikly o tři roky později.

Vraťme se ale do slavných okamžiků dne 28. října 1918. I přelomový dokument, který tohoto dne vstoupil v platnost, byl spojen s jedním z čelných, a dnes již zmiňovaných představitelů Sokola. Tímto dokumentem byl První zákon československého státu, který již na přelomu srpna a září připravovali Alois Rašín a starosta České obce sokolské – Josef Scheiner. Téhož Josefa Scheinera, který patřil k zakládajícím členům tzv. Maffie, tedy nejvýznamnější organizace domácího odboje v letech první světové války. Z prostředků České obce sokolské Scheiner poskytl i jeden z prvních finančních příspěvků na Masarykovu „zahraniční akci“ usilující o vznik samostatného státu. V noci na 28. října 1918 pak Josef Schaeiner zmobilizoval sokolské hlídky, aby očekávaný převrat proběhl bez výtržností.

Jestliže se v Prvním zákoně státu ještě nepíše o republice, neboť politici vyčkávali, jak dopadnou jednání mezi představiteli domácího a zahraničního odboje, pařížští sokolové, zakládající v roce 1914 slavnou rotu Nazdar, měli v duchu demokratických zásad naší nejvýznamnější tělovýchovné organizace zcela jasno. Jejich přísaha zněla takto:

„Ve jménu volnosti, rovnosti a bratrství a v důvěře v Republiku slibujeme, že budeme bojovati pro práva Republiky a lidskosti až do posledního muže a do poslední krůpěje krve.“

Tuto přísahu, obdobně jako jejich následovníci v letech 2. světové války, bezezbytku naplnili.

Říká se – a dějiny to mnohdy potvrzují, že národ, který si neuvědomuje svoji minulost, nemá budoucnost. Totéž svým způsobem platí také o národu, který nectí své hrdiny, své příslušníky, kteří v době ohrožení vlasti i národa neváhali vzít do rukou zbraň a jít ji bránit.

Nejde přitom o vyžívání se v minulosti, ale o uvědomování si sama sebe a svých kořenů, a také o vzory jednání a chování, o motivaci pokračovat v díle započatém předky, o hrdost na příslušnost k národu či určitému společenství lidí. Tomáš Garrigue Masaryk to přesně vyjádřil slovy: „Národ, má-li existovat, musí mít vědomí vlastní dějinnosti, tak i vůli něco vykonat v přítomnosti i v budoucnosti. A jako se hodnota jednotlivce měří hodnotou jeho činů, tak se stejně měří i hodnota národa.“

Zhruba pět desetiletí – v dobách vlády totalitních režimů – byla tato role a také oběti sokolů v jejich boji za svobodu a demokracii – zamlčována ve snaze vymazat ji z dějin našeho národa a státu i z paměti lidí. Dnešní generace tak mnohdy mají zkreslené představy o významu Sokola a jeho vlivu na historický vývoj v našich zemích, tyto generace znovu mnohdy objevují historická fakta…

I proto je potřebné významné historické události připomínat, je potřebné vzít si z nich poučení i inspiraci pro budoucnost.

Dovolte mi v této souvislosti připomenout několik stále platných myšlenek Dr. Miroslava Tyrše: Cituji „Naše věc není pro strany, nýbrž pro národ veškerý, nepodléhá změně jako náhledy politické a náboženské, alebrž jest věčně pravdivá a důležitá a stojí v tom smyslu povznešeně nad spory dočasnými.“
„Sokol, to není jen tělocvik a sport, ale také morálka a vztah k národu a naší vlasti.“
„Síla člověka záleží hlavně v tom, že je článkem celku.“ Konec citátu.

Během jednoho sta let, které nás dělí od vzniku samostatného Československa, se svět výrazně změnil, změnila se i společnost. Žijeme v globalizovaném světě moderních informačních technologií, který přeje individualismu. Egoistické individuální zájmy jsou pro mnohé prioritou nadřazenou všemu ostatnímu. Žijeme v době počítačů, které přinášejí i uzavírání se do jejich informačních či zábavních databází, mnozí lidé jsou čím dále více sami uzavření ve virtuálním světě. U počítače se necvičí a sociální sítě nemohou nahradit opravdové setkávání lidí, kteří spolu mluví a ne si pouze dopisují. Ne všem lidem ale takovýto životní styl vyhovuje. Alternativou k němu je činnost – program a filozofie Sokola. A že to je alternativa životaschopná, oslovující dnešní generace, svědčí i počet členů, jichž je v současnosti na 160 000. Žijeme ve velice dynamické době, se složitými mezinárodními a geopolitickými procesy, s výrazně se měnícími technologiemi tzv. Průmyslové revoluce s požadavky na nové kvalifikace a celoživotní vzdělávání, s projevujícími se klimatickými změnami...

Naši sokolští předchůdci před sto lety měli jasnou vizi, jíž podřídili veškeré své jednání – vznik samostatného státu. Uskutečnění této vize nadřadili všemu ostatnímu . Jaká by měla být vize naší doby?
● Být významnou silou společnosti, která má vliv na formování dění v naší zemi,
● být silou, která hájí ideje svobody a demokracie, která nestaví zájmy jedince nad zájmy společnosti a zájmy našeho státu,
● být silou, která prosazuje slušnost a spolupráci, osobní kontakt a komunikaci mezi lidmi,
● být silou, která nerozděluje, ale spojuje!

Děkuji za pozornost. M. Růža 27.10.2018