V zdravém těle zdravý duch
Rok 2022 je pro SOKOL velice významným rokem. Přesně 16.2.2022 slaví tělovýchovná jednota SOKOL 160 let od svého vzniku a také letos uplyne 200 let od narození Jindřicha Fügnera (zakladatele), 160 let od vzniku prvního Tyršova tělocvičného názvosloví a 140 let od prvního sletu a průvodu Prahou. Proto vám budeme prezentovat několik osobností a událostí, abychom vám T.J. SOKOL přiblížili.
Před 160 lety se v Praze sešlo sedmdesát pět vážených mužů, aby založili nový tělovýchovný spolek Sokol. Žádného z nich tehdy ani ve snu nenapadlo, jak významný fenomén se právě rodí.
Tyrš, Fügner a jejich souputníci zdaleka nebyli prvními osvícenými vlastenci, kteří se rozhodli tužit svá těla. Až sokolům se ale podařilo vytvořit masovou organizaci, která měla za první republiky téměř milion členů, a i dnes působí zhruba v tisícovce obcí po celém Česku. Ustavující schůze Sokola se uskutečnila 16.února 1862 v pražské Panské ulici. Starostou byl zvolen Jindřich Fügner, místostarostou, jenž později zastával funkci náčelníka, Miroslav Tyrš. Známý pražský podnikatel a mecenáš Jindřich Fügner navrhl a zavedl tykání všech členů a oslovování „bratře“. Rovněž přišel jako první v červené blůze, jež se stala součástí sokolského stejnokroje. Cvičení v Sokole bylo zahájeno již v březnu 1862, členové spolku se ale zprvu museli spokojit s pronajatými prostorami. Po výpovědi z budovy v Ječné ulici v dubnu 1863 se Jindřich Fügner rozhodl zakoupit pro spolek parcelu, na které architekt Vojtěch Ignác Ullmann navrhl novorenesanční budovu první sokolovny. V prosinci 1863 byla tělocvična v dnešní Sokolské ulici uvedena do provozu a Jindřich Fügner uzavřel s výborem spolku nájemní smlouvu o každodenním užívání od 18 hodin do půlnoci. Po své smrti v roce 1865 pak Sokolu budovu odkázal.
Miroslav Tyrš se narodil v roce 1832 do děčínské německé rodiny jako Fredericus Emanuel Tirsch. Od šesti let byl vychováván strýcem z matčiny strany, oba jeho rodiče zemřeli na tuberkulózu. Od dětství měl chatrné zdraví, a proto na radu svého lékaře začal v Praze cvičit. Studoval akademické gymnázium, po absolutoriu školy Tyrš odešel studovat na přání příbuzných na právnickou fakultu Karlovy univerzity. Práva jej nebavila, a proto přestoupil na filozofickou fakultu, kde studoval filozofii a estetiku. Chtěl získat vzdělání všestranné, věnoval se i studiu matematiky a anatomie. V roce 1855 studia ukončil. Seznámil se s Jindřichem Fügnerem. Žil skromně z nevelkého platu cvičitele soukromého tělocvičného ústavu. Po smrti svého přítele Jindřicha Fügnera se zamiloval do Fügnerovy dcery Renáty, kterou vzdělával jako domácí učitel a do jisté míry vychovával. Renátu si nakonec vzal za svou manželku. Brzy po svatbě se u Tyrše objevily první příznaky duševní nemoci, s níž se odjel léčit do zahraničí. Renáta Tyršová spolupracovala s manželem při jeho odborné činnosti, při zahraničních studijních cestách aj.
Tyrš se významně účastnil českého kulturního i politického života. Stal se předsedou výtvarného odboru Umělecké besedy a byl členem poroty pro sochařskou výzdobu Národního divadla. Podílel se nejen na vzniku organizovaného tělocvičného hnutí v Čechách, ale vděčíme mu i za české tělocvičné názvosloví, jehož je autorem. Stanovil sokolské zásady: síla a mužnost, činnost a vytrvalost, láska k volnosti a vlasti, dobrovolná práce a kázeň, vzájemný bratrský vztah členů. Po rozšíření Sokola mimo Prahu usměrňoval svými metodickými materiály další vývoj organizace.
K dvacátému výročí založení Sokola zorganizoval v roce 1882 první sokolský slet na Střeleckém ostrově v Praze obeslaný 80 jednotám z Čech, Moravy, Slezska, Vídně, Zábřehu, Lublaně a Ameriky. Pod Tyršovým vedením zde cvičilo 720 mužů a v průvodu šlo 1600 krojovaných sokolů. Toto vystoupení vytyčilo a utvrdilo zásady výchovy k tělesné zdatnosti, k branné způsobilosti, k mravní a společenské ukázněnosti.
Miroslav Tyrš byl hlavní organizátorem a ideovým vůdcem. Přál si, aby sokolství bylo v duchu starořeckého ideálu „kalos kai aghatos“ (krása + dobro + ctnost) - pěstování tělesné zdatnosti a brannosti k harmonickému rozvíjení lidské osobnosti a národní kultury. Tyršova tělocvičná soustava vycházela z antiky, proto se staly její součástí běh, skoky, hod diskem, hod oštěpem, box a zápas. Cvičení na nářadí přibylo až v roce 1871. Sokolské hnutí se dále rozšiřovalo do dalších měst a díky tomu přibývalo i více druhů sportů. Některé jednoty plavaly, jiné veslovaly nebo v zimě bruslily. Šerm, jízda na koni nebo střelba byly také populárními sporty.
V roce 1873 v díle „Základové tělocviku“ představil Tyrš své tělocvičné názvosloví a tělocvičnou soustavu.
Tyrš umírá tragicky a okolnosti jeho úmrtí nebyly nikdy zjištěny. Při ozdravném pobytu v Ötzu utonul v říčce Ötztaler Ache u osady Habichen v Tyrolských Alpách. Miroslav Tyrš je pohřben na Olšanských hřbitovech a sdílí zde mohylu společně s Jindřichem Fügnerem.
V Sokole fungoval také kulturní a společenský život – přednášky, hudební a divadelní představení, koncerty, plesy a zábavy.
Jindřich Fügner, první starosta a mecenáš se narodil v roce 1822 v Praze jako syn Petera a Franzisky Fügnerových. Pokřtěn byl v kostele sv. Štěpána. Otec byl německý obchodník, původem z Litoměřic, matka Franziska pocházela z Broumova. Jindřich Fügner se věnoval obchodu, později pojišťovnictví. Měl vyšší cíle, i když bylo jeho podnikání úspěšné. Vzdělával se, věnoval se hudbě, společenským zájmům a sportu. Soukromým studiem a dlouholetým studiem v cizině získal všestranné vzdělání, široký rozhled a ovládal několik jazyků. Díky dědictví po dědovi (zdědil jeho vinice a lodě) byl vcelku zámožný.
„Ni zisk – ni sláva! – věrnost svému národu, věrnost až do smrti“ jsou slova Fügnera uvedena v publikaci Světozor dne 10.11. 1920.
Jindřich Fügner byl člověkem výjimečným svou ideální povahou a organizátorským duchem, neobyčejný svým zjevem.
Fügner zaváděl do Sokola demokratické vztahy mezi členstvem a staral se též o bohatou kulturní a společenskou činnost (uvedl v život "šibřinky - masopust" aj.). Zemřel však již ve 43 letech v roce 1865.
Před válkou činnost Sokola Rakousko-uherské úřady nijak neomezovaly. Všechny akce musely být hlášeny předem u příslušných hejtmanství, ale ostatně musely všechny spolky, včetně německých. Svoji loajalitu Rakousku-Uhersku se snažil dát najevo zapůjčením sokoloven pro vojenské lazarety Válečnému pomocnému komitétu, pečováním dámského odboru o raněné vojáky v lazaretech a přípravou mládeže pro vojenskou službu. V době první světové války začaly být úřady ostražité, sokolové byli totiž aktivní v zahraničních legiích (v Rusku, ve Francii, v Itálii). Jejich význam ocenil i Tomáš Garrigue Masaryk – „Bez sokolů by nebyly legie, bez legií by nebylo Československo“, prohlásil prezident.
V den vzniku samostatného československého státu, 28. října 1918, rozhodlo vedení České obce sokolské o vytvoření tzv. Národní stráže. Rodící se republice chyběly mocenské opory, především armáda.
Zlatým věkem byla pro Sokol první republika. Celkově počet členů se blížil k milionu a organizace se rozšiřovala i na Slovensko a na Podkarpatskou Rus. ČOS měla již 52 žup, z toho 6 právě na Slovensku. Členů přibývalo a vrcholila výstavba sokoloven.
Sokolští sportovci se stali páteří reprezentačních výběrů mladého státu a na jejich konto jde také zisk většiny předválečných československých olympijských medailí. Včetně té první zlaté, kterou získal na OH 1924 v Paříži gymnasta Bedřich Šupčík - když zvítězil ve šplhu bez přírazu. Na osmimetrové lano doslova vyletěl za 7,2 sekundy.
Činnost a vliv Sokola se v době mezi válkami neomezoval jen na tělovýchovu - zásadně se podílel na československém dění kulturním, sociálním, ekonomickém a politickém a stal se takřka zástupným symbolem českého národa a samostatného státu.
České sokolské hnutí se stalo trnem v oku německým okupantům a po únorovém převratu také komunistickému režimu. Válečný útisk dnes připomíná „Památný den sokolstva“, který připadá na 8. října. Odkazuje na událost roku 1941, kdy dal zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich Sokol rozpustit. V noci ze 7. na 8. října při „Akci Sokol“ gestapo zatklo všechny sokolské představitele z ústředí, žup i větších jednot. Byli mučeni, vězněni a deportováni do koncentračních táborů. Během okupace jich bylo popraveno a umučeno více než tři tisíce.
Sokolové se zapojili do bojů druhé světové války na všech frontách. Porážka nacistického Německa pro ně byla nejen cestou k osvobození okupované vlasti, ale i k uchování tradičních sokolských ideálů. Když byla v dubnu 1940 v Paříži založena Sokolská župa Zahraniční, přivítal její vznik náčelník československé vojenské správy generál Sergěj Ingr slovy: „Tak jako vždy, kdy národ náš potřeboval pomoci sokolského bratrstva, tak i nyní spoléhá na všechna věrná československá srdce, že se ozvou, když Vlast zavolala. Jsem rád, že opět mohu zařaditi naše Sokolstvo mezi nejvěrnější.“ Celkové ztráty ČOS z let 1939 až 1945 byly po válce zpracovány na podkladě odpovědí z 80 % sokolských jednot Čech a Moravy. Vězněno bylo 11 611 členů obce sokolské. 1 212 sokolů a sokolek nacisté popravili, v koncentračních táborech, káznicích a věznicích zemřelo dalších 2 176. Z řad dorostenců a dorostenek nepřežilo válku 124 osob. V českém povstání padlo 654 sokolů, raněno bylo dalších 164. Odhodlání mužů i žen z řad Sokola, hraničící se sebeobětováním, bylo pro okupanty obrovským překvapením. František Pecháček vyjádřil pocity mnohých sokolů ve svých posledních slovech, pronesených ke spoluvězňům: „Sbohem, bratři, vím, že jdu na smrt, ale nebojím se jí. Statečný muž umře jednou, jen zbabělci umírají stokrát. Umřu s klidem, protože vím, že naše oběti nebyly marné.“
Po krátkém poválečném oživení přišla na čtyři desítky let opět doba temna. Sokolské myšlenky ale přežily – dnes má spolek zhruba sto šedesát tisíc členů a hlásí se další.
Na podzim 1989, tedy v době, kdy politická situace v Evropě již naznačovala pád železné opony, se začali scházet bývalí sokolští činovníci a také se začalo tajně nacvičovat na slet, který plánovalo zahraniční sokolstvo do Paříže na rok 1990. Sokol byl tedy připraven a po obnově demokracie 17. listopadu 1989 rychle obnovil svou činnost. Rozhodující byl sjezd na pražském výstavišti, konaný 7. ledna 1990, kam přišlo téměř 3000 lidí. Rychle se obnovovaly sokolské jednoty, které ale jen těžko získávaly zpět svůj majetek. Obnovené České obci sokolské se ale podařilo získat zpět své ústředí - Tyršův dům v Praze.
Tělocvičný proces v Sokole prošel velkou proměnou, protože vývoj v oblasti tělovýchovy stále pokračuje. Dřívější sokolské cvičení je dnes koncipováno jako všeobecná průprava pro děti a kondiční pro dospělé. Přibývají také nové sporty, kterých odbor sportu ČOS eviduje již kolem osmdesáti. Pokračuje se ve výchovném procesu i v kulturních činnostech. Dále se rozvíjí tradice všesokolských sletů a pořádají se i desítky velkých akcí pro členy i veřejnost.
Zdroj článku: sokol.eu, wikipedie, článek v časopisu Venkov a Styl