Ihned po skončení II. Světové války se obnovila i činnost TJ Sokol Padochov. Prakticky ve starém složení se sehrála divadelní představení. V roce 1946 - Všude dobře, doma nejlépe, jediná fotka z prvních poválečných let (Buček, Vidlák, Žalud… ),

1947 – Lucerna a Fialový mstitel, 1948 – Poslední muž, 1949 – Radúz a Mahulena, 1950 – Zlatý pták a 1951 – Zelená knížka (foto 2 s autíčkem). Bylo sehráno bezpočet loutkových představení pod vedením Václava Machulky. A znovu nastupuje politické dění. Činnost Sokola je zakázaná, dochází k přejmenování na Baník, zakládají se národní fronty, vzniká Osvětová beseda a různé spolky. Kulturní a společenské dění však stále probíhá ve stejných prostorách jako dříve a každý říká jdeme na SOKOLOVNU.

Činnost divadla prakticky ustala až do roku 1953, kdy po převzetí Sokolovny MNV se v těchto prostorách ujímá Osvětová beseda a Základní škola dalšího nacvičování divadelních představení. Jako malý školáček se svým bratrem Alešem jsem byl účastníkem většiny představení a proto mám spoustu fotek ve svém archívu. V roce 1955, 56 – Za čarovným květem a Kouzelný prsten.

O Slunečníkovi, Měsíčníkovi a Větrníkovi -1958, Jak květinky přezimovaly – 1959.

V režii Stanislava Vidláka a učitelů Boženy Ctiborové a Karla Adama byly sehrány i další představení a po odchodu do ZDŠ do Oslavan již mnoho vzpomínek nezbylo a Obecní kronika „mlčí“. Nesmím opomenout šikovné ruce paní Řezáčové a Houžvičkové, které dokázaly vytvořit tak úžasné postavičky. To vše by nebylo bez šikovných rodičů, kteří pomáhali s šitím kostýmů a hudebního doprovodu Rudolfa Vespalce.

Poslední fotka s mým bratrem (v předklonu) je z Popelky. Divadla pokračovala ještě až do 80. let, ale to už je jiná kapitola.

Sestavil M. Růža – červenec 2021.