Narodil se 12.11.1891 (příští rok by měl 125 roků) v domě č. 27, kde dnes žije paní Marie Černá, vdova po Ing. Rostislavu Černém, o kterém jsem již psal na těchto stránkách a její dcera s rodinou.

Abychom se dozvěděli něco více o osudech rodiny Kudláčkových, vrátíme se do doby, kdy po smrti svého manžela, se do Padochova přistěhovala jeho tchyně se dvěma syny a nejmladší dcerou, pozdější manželkou Jana Kudláčka. Oba bratři narukovali do I. Světové války v rakousko – uherské armádě. Jeden z bratrů zahynul skoro s celým plukem na Ukrajině v Pinských bažinách u řeky Pripeť. Druhý se vrátil po skončení války domů a nastoupil po vzniku republiky do čs. vojska a zúčastnil se příhraničních bojůvek s polskými oddíly, které se snažily obsadit část českého Těšínska. Asi hodinu před ukončením bojů, kdy vstoupila v platnost česko – polská dohoda o příměří, ho zabila kulka vystřelená z polské strany, která se odrazila od kolejnice. Málo kdo z dnešní generace si dovede představit tu sílu vůle a odhodlání, kterou tato generace musela mít, aby dokázala přežít tyto rány osudu docela obyčejných lidí v těchto těžkých dobách.

Jan Kudláček měl pět sourozenců – bratra a čtyři sestry. Jeho bratr absolvoval horní školu v rakouském Leonu a procoval jako důlní technik na Ostravsku. Dvě sestry žily v Padochově, jedna se provdala do M. Krumlova a poslední poměrně mladá zemřela. Jan chodil do měšťanské školy v Ivančicích a v necelých 15 letech nastoupil do dílny na dole Františka v Padochově, kde se vyučil zámečnickému řemeslu. V roce 1912 nastoupil vojenskou presenční službu u 14. pluku domobrany v Brně. Po vypuknutí I. Světové války v červenci 1914 odjel s plukem na východní frontu, kde byl zařazen k vozatajstvu (něco jako technické a zásobovací oddíly) a s plukem operovali v oblasti polské Haliče, Běloruska, Moldavska a východního Slovenska. Počátkem roku byl převeden do Vídně, kde pracoval jako zámečník ve zbrojním průmyslu. V říjnu 1918 se oženil s Františkou Flodrovou.

 

Jan Kudláček byl od roku 1909 členem Hasičského dobrovolného sboru a též jedním ze zakladatelů TJ Sokol Padochov. V roce 1917 se odehrála tato událost. Cituji z obecní kroniky: „Při příležitosti 10 letého výročí bitvy u Zborova r. 1927 byla pořádána na zborovské bojiště národní pouť, které se dobrovolně zúčastnili pánové František Weintritt, četnický strážmistr v Padochově a Jan Kudláček, zámečník č. 29 v Padochově, t.č. člen TJ Sokol, člen Dobrovolného sboru hasičů a strany sociálně demokratické v Padochově a přinesli zde přítomnou a uloženou prsť z mohyly u Cecové, kterou pak darovali TJ Sokol k uložení do základu Sokolovny“. Konec citátu. Pro úplnost dodávám, že oba byli švagři.

28.10.1937 při oslavách založení republiky, byla skříňka s plstí a Pamětní listinou umístněna do sálu pod mramorovou desku. Ta byla v šedesátých letech komunisty přemístěna do boční místnosti a znovu slavnostně vrácena na původní místo v roce 1996 doplněná o novou historii obce.

Jak již jsem se zmínil vstoupil Jan Kudláček do hasičského sboru již v r. 1919. Byl u vybudování nové zbrojnice v r. 1910. V r. 1922 byl zvolen II. podnáčelníkem a v r. 1925 navíc zbrojířem. V r. 1928 byl zvolen I. náčelníkem, kde založil fond na zakoupení stříkačky, která byla za rok koupena od firmy Hrček. V r. 1933 dělá k této funkci i několik roků pokladníka.

Po skončení války pracoval na dole Kukla jako důlní zámečník, později jako důlní mistr. V r. 1945 se v průběhu frontových událostí zasloužili jako organizátor i občan o záchranu dolu Kukla před zatopením, kdy pomáhal zajišťovat obsluhu čerpadel v dole.. V č. 34-36 časopisu „Havíř Rosicka“ ze září 1964 popisuje směnmistr Jan Blatný tuto situaci takto: „Museli jsme k čerpadlům na všechny směny shánět lidi, kteří třeba neměli co s dolem společného, než že bydleli na šachtě, nebo v jeho blízkosti. Byli to např. synové elektrikáře Kotouče, syn kováře Žemličky, nebo synové studenti důlního mistra Kudláčka, kteří, pokud to šlo, fárali i s otcem jámou Františka“.

Za svůj život a poctivou práci byl vyznamenám několika řády. Do důchodu odešel v r. 1956, ale i potom pokračoval v dobrovolné činnosti nyní již hasičů a pomáhal v celém Padochově při opravách čerpadel, zemědělské techniky u místních rolníků. Se svou ženou vychovali dva syny Slavomíra a Lubomíra, na které by byli jistě dnes hrdí.

Ze vzpomínek sourozenců Kudláčkových sestavil M. Růža – únor 2011

Zveřejněno na těchto stránkách v prosinci 2015.