Vážení čtenáři, začnu úvodním článkem ze zápisníku mého bratra Aleše Růži z roku 1967. „Rokem, kdy naše celostátní házená si dobyla korunu mistrů světa v házené, zakládáme oddíl mezinárodní házené, navazujeme tak na tradici naší obce a doufáme, že čestně obstojíme a přispějeme tak k rozvoji československého sportu“.
Ano, již v v roce 1943 byl v Padochově založen pod vedením Rudolfa Kahla st. oddíl tzv. České házené v sestavě Plocek L., Skýva l., Kudláček S., Růžička J.,Vaverka V., Valach F., Kudláček L., Ján Z.
Oddíl byl založen z bývalého oslavanského oddílu, za který hráli převážně hráči z Padochova. Poněvadž z technických a organizačních byl oddíl rozpuštěn z iniciativy Zdeňka Kubeše, Aleše Růži a Jaroslava Moose (bohužel všichni zemřeli) byl oddíl založen v Padochově. V první základní sestavě mimo zmíněných hráčů byli Novotný Vlastimil, Valach Karel, Sojka Jaroslav,Karel Mareš, Badura Václav, Stránský Milan, Žalud Vladimír. Během krátké doby se přihlásil jako hrající trenér učitel František Vach a ve spolupráci s Josefem Špačkem se postupně tvarovalo mužstvo.
Ihned v tomto roce se oddíl přihlásil do soutěže. Ve skupině byly družstva Tuřan, Ivančice, Bučovice Oblekovice, Hustopeče, V. Pavlovice, Maloměřice, I. Brno, Husovice, Juliánov a ZKL Brno. První kolo bylo sehráno na hřišti v Tuřanech a to 1.4.1967. Po nevydařené první půlce přišel zvrat a Padochov vítězí 14:8. Skvělý začátek. Jen pro zajímavost, jelo se linkovým autobusem a na motocyklech – vydání 53,-Kč. V prvním soutěžním roce končí Padochov na 8 místě.
Během doby někteří hráči odešli a kádr doplnili Stránský Ivan, Bartoň z Rosic, Nováček Miroslav (přestup ze Zbýšova za jeden balon), Kudláček Luboš, Řezáč Miroslav, Pruša Ivan, Škoda Adolf, Kotouč Josef ml., Tondl Ludvík, Albín Priehoda, Aldorf Josef, Martínek Petr, Miloš Růža, Vavřík Antonín, Miloš Pokorný.
Nyní několik poznámek z deníčku. V. Pavlovice – Padochov 18 : 20. Je nutné vyzvednout výkon hráče K. Mareše, který svými nechytatelnými střelami přispěl k vítězství. Také výkon brankáře J. Kotouče, který svými bravurními zákroky podržel mužstvo. 30.10.1970 Moravany – Padochov 8 : 34. Soustavná práce trenéra F. Vacha přináší své úspěchy. Díky vysokého tempa a přesnou hrou naši házenkáři doslova rozdrtili domácí tým. Tak splnili svůj úkol na více než 100% a zůstali neporaženi na hřištích soupeřů v sezoně a předstihli druhé mužstvo Hustopečí o 7 branek. Nejvíce branek L. Kudláček 10 , F.Vach 9, K. Mareš 9.
A tak šel čas. Někteří hráči odešli studovat, někteří na vojnu, někteří onemocněli. Změnila se organizace a soutěž i soupeři. Jezdilo se do Telnice, Sokolnic, N. Bránic, Žďáru, Jihlavy, Batelova, Zbýšova, Znojma, Dolní Cerekve. Přicházeli nový mladí hráči Z. Kyvýř, K. Lankaš, P. Čermák, Zdeněk Vévoda, Karel Sigmund, Mirek Káhl, Luděk Ján, Mirek Tesař.
V roce 1972 dochází k přerušení veškeré činnosti bývalé organizace Banik Padochov z důvodu dezolátního stavu Sokolovny. Činnost oddílu se pozastavuje téměř na tři roky. V té době chodí hrát házenou do Zbýšova Karel Sigmund, Miloš Růža, Zdeněk Vévoda a Jaroslav Moos. Koncem roku 1974 „oživuje“ činnost házené Jaroslav Moos a Miloš Růža. Soutěž pokračuje se střídavými úspěchy. Přichází však velká rána nejen pro házenou, ale i pro celé padochovské tělovýchovné hnutí 16.11.1977 umírá můj dobrý kamarád, vedoucí a hráč házené, cvičitel a hlavně dobrý člověk Jaroslav Moos ve věku pouhých 31 let. To byl velký zlom v celé organizaci. Tvořil se nový výbor i oddíl. Přicházejí další hráči Jirka Kotouč, Jiří Sýkora, Jan Pliska, Petr Ryška, Jiří Fuňa, Luděk Babiš, Evžen Pauza, Španěl Ludvík a trenér Martin Lipták. V tomto roce se začíná „rodit“ nový oddíl minikopané a někteří hráči přecházejí k nim. Kopaná se stává populárnější. Na počest „Slávka“ Moose jsou pořádány Memoriály Jaroslava Moose až do roku 1985.
V roce 1984 se dokončuje výstavba sociálního zařízení v bývalém „Rudém koutku“. Vlivem „rozhárané“ soutěže, náročnosti cestovného, a nedostatkem hráčů, zejména ve venkovních zápasech, je na podzim uspořádám X. ročník Memoriál Jaroslava Moose a 20ti letá činnost oddílu zaniká. Dodnes toho lituji.