Rostislav Černý se narodil v Padochově 18.3.1920. Později studoval na Vysoké škole zemědělské v Brně. Již v prvním ročníku se mu naskytla příležitost odjet na stipendijní praxi do Francie a Rostislav jí plně využil. V květnu 1939 díky tomu tedy zcela legálně odjel z protektorátu do Francie. Když po napadení Polska vyhlásila v září 1939 Francie válku Německu a ve Francii se začala organizovat naše armáda, vstoupil do ní jako uvědomělý vlastenec bez váhání. 8. září 1939 se dobrovolně přihlásil do tvořící se zahraniční armády a od 26.10.1939 byl jejím příslušníkem.
Československá zahraniční armáda se ve Francii organizovala ne jako dobrovolnická legie, ale dle československého branného zákona. Začali se do ní shromažďovat českoslovenští vojenští dobrovolníci, kterým byl i Rostislav Černý. Byli to emigranti z protektorátu, kteří prchali již od dubna 1939 do Polska a nyní byli uvolnění z francouzské cizinecké legie, kam dobrovolně vstoupili na dobu do vypuknutí války, českoslovenští občané, kteří se v době vzniku protektorátu zdržovali před vypuknutím války v zahraničí a nevrátili se domů a konečně vojenští emigranti, kteří se dostali do Francie přes Balkán. Pro tvorbu armády byl také významný mobilizační rozkaz československého národního výboru, který se týkal československých občanů mužského pohlaví žijících nebo pobývajících ve Francii, jenž se dobrovolně do armády nepřihlásili. Poté již byli vytvořeny podmínky pro organizování 1. čs. divize, která byla založena 15. ledna 1940. V rámci této jednotky Rostislav Černý prodělával ve Francii poddůstojnickou školu a výcvik. Připravoval se na nasazení v boji jako dělovod. Tomu však zabránil rychlý a nečekaný průběh války a českoslovenští vojáci byli po dramatickém pádu Francie evakuováni do Velké Británie. Byli přesunuti do Cholmondeley Campu, kde byl Rostislav černý registrován v hodnosti desátníka pěchoty.
Po reorganizaci československých vojáků ve Velké Británii vznikla 1. července 1941 1. československá samostatná brigáda, která se po příchodu příslušníků čs. jednotek ze Středního východu a Afriky přerodila 1. září 1943 v Československou samostatnou obrněnou brigádu. Rostislav Černý v roce 1941 na základě rozkazu mjr. Krátkého absolvoval školu pro výchovu důstojníků a s velmi dobrým prospěchem. 9. července 1942 byl Rostislavu Černému udělen pochvalný dekret v uznání prokázaných služeb a zdatnosti. Tehdy byl již v hodnosti četař aspirant. 30. října 1942 byl přidělen k baterii kanonů proti útočné vozbě (de facto protitankové dělostřelectvo), kde zastával funkci zástupce velitele baterie. Později v rámci Československé samostatné obrněné brigády působil jako výkonný rotmistr a velitel baterie v rámci oddílu kanonů při útočné vozbě.
Dne 30. srpna 1944 nastal pro příslušníky Čs. samostatné obrněné brigády dlouho očekávaný okamžik. Tohoto dne Rostislav spolu s dalšími 4258 příslušníky nalodil i s výzbrojí na dopravní lodi a byli přepraveni přes Lamanšský průliv do francouzských přístavů Courseutles a Asromanches v Normandii. Na britských ostrovech zůstalo v Southend on Sea pouze náhradní těleso a výcvikové středisko. Rostislav Černý po více než čtyřech letech znovu stanul na půdě Francie.
Podle předběžného rozhodnutí velitele 21. skupiny armád maršála B.L: Montgomeryho se počítalo s tím, že jednotka setrvá asi čtrnáct dní v Zápolí u Falaise a osvojí si nejčerstvější bojové zkušenosti. Namísto očekávaného přesunu na frontu byli vojáci znovu nuceni trávit čas výcvikem v zápolí. Až pět týdnů po vylodění ve Francii na přelomu srpna září 1944 se ČSOB přesunula k francouzským přístavu Dunkerque ležícímu na pobřeží Calaiské úžiny. Fronta se sice již vzdálila více než 100 km na východ, ale město a přístav nadále zůstávaly v německých rukou. V průběhu noci ze 7. na 8. a na 9. října vystřídali českoslovenští vojáci v obraném perimetru 154. britskou pěší brigádu a tím zahájili svoji sedmiměsíční bojovou činnost. Jejich hlavním úkolem bylo znemožnit Němcům akce vedené do týlu postupující 21. skupiny armád a dále zabránit posilování a zásobování v Dunkerque obklíčené německé posádky. V Dunkerque se od počátku září 1944 bránila zhruba dvanáctitisícová německá posádka. Její pilíř tvořili pěšáci a dělostřelci z 226. pěší divize a dva kompletní pevnostní prapory. Pod velením viceadmirála Friedricha Frisuse, jenž byl velitelem německé posádky patřili ještě části 346., 711. a 97. divize a dalších jednotek, včetně námořníků, parašutistů a příslušníků SS Waffen. Terén byl navíc protkaný kanály, které němečtí obránci z větší části narušili a více než 60% území okolo Dunkerque bylo zatopeno. Útoky a průzkumy tak často probíhaly i trochu netradičně z lodiček a prámů, což zejména technice působilo velké komplikace.
Vojáci čs. jednotek zaujali společně s britskými a francouzskými jednotkami kolem Dunkerque postavení, které tvořila linie opěrných bodů a soustava minových polí a nástrah. Rostislav Černý byl na základě návrhu s 20.10.1944 povýšen do hodnosti podporučíka v rámci oddílu kanónů proti útočné vozbě. Československá samostatná obrněná brigáda prodělala v rámci obléhání Dunkerque několik větších bojových akcí. První proběhla bezprostředně po dosažení pozic na počátku října, kdy byli čs. vojska napadena prudkým výpadem Němců, který se však podařilo odrazit. K další větší bojové akci došlo až 28. října, kdy velení brigády naplánovalo útočnou akci u příležitosti státního svátku. Další významná útočná operace se uskutečnila potom 5. listopadu 1944. Obě akce jak říjnová, tak listopadová nemohly však nepřítele vážněji ohrozit. Nicméně bylo zcela dostačující znemožni-li čs. brigáda německému uskupení únik z obleženého Dunkerque. Koncem března 1945 se po tuhé zimě začala u Dunkerque probouzet bojová aktivita znepřátelených stran. Největší střetnutí nastalo v prostoru továrny Filature od 9. do 16 dubna 1945. Továrna Filature byla pilířem obrany jižní části obléhaného prostoru. Tento velmi dobře opevněný objekt umístěný na křižovatce cest u mostu přes kanál Bourboug byl velmi dobře bráněn vysokými umělými valy a kanálem Bourboug. Z týlu byl kryt okolními farmami a před ním se rozprostíralo široké pole na kterém byla jakákoliv denní činnost Němců odhalena. Uvedené prostranství farem se na jaře 1945 stalo dějištěm největšího a nejkrvavějšího střetu Československé samostatné brigády s německým nepřítelem.
Právě toto střetnutí bylo osudové i pro Rostislava Černého. Podporučík Rostislav Černý velel 15. dubna skupině oddílu kanonů proti útočné vozbě a tato skupina útočila na baráky jižně od továrny zvané Wam West. Skupinu podporučíka Rostislava Černého podporovaly čtyři tanky štábní roty. V hodinu H četa vyrazila z výchozího postavení. Cíl, vypálený statek Sterekeman obsadila beze ztrát a takřka bez boje 6.05 h, protože nepřátelská posádka opustila tuto část Wam Westu před tanky štábní roty, které se blížili po silnici od farmy Vernerech. Po obsazení této farmy a jejím zajištění začala četu Rostislava Černého střídat francouzská jednotka. V tu dobu však zahájilo dělostřelectvo silný palebný přepad, při kterém ztratila útočná skupina devět mužů, mezi nimi byl i těžce zraněný Rostislav Černý.
Ve svém deníku vzpomíná Rostislav Černý na osudové události brzkého rána 15. dubna 1944: „Chystal jsem se právě předat posici Francouzům (pro které jsme je měli vlastně dobít, vstal jsem a šel jsem naproti přicházejícímu fr. poručíkovi. Zasvištěla rána a já se přikrčil, znovu jsem vstal, ale díval jsem se nyní přes zeď směrem k nepříteli. Pak jsem se zvolna otáčel a když jsem byl nalevo příč, ještě jsem viděl blízko stojícího desátníka Čecha, chtěl jsem mu něco říci, když padla salva nevím kolika ran a nikdo nemůže přesně říci jakých ráží. Slyšel jsem výbuch, tak jako výstřel z pušky. Cítil jsem náraz něčeho do tváře a levého oka a ucha. Přilba mi zařinčela. Ani jsem neměl čas zavřít oči. Zvolna jsem si lehl. Cítil jsem, že mi teče krev proudem z celého těla a myslím, že jsem cítil, jak smrt obchází kolem. To by mně bylo Vám celkem nevadilo. Neviděl jsem, ale v pravé ruce jsem stále křečovitě svíral Sten-gun. Neomdlel jsem vůbec. Myslil jsem na rodiče, na domov, že už je nikdy neuvidím a klidně jsem se oddával osudu u vědomí, že to horší míti strach. Levá noha mi strašně bolela, levá ruka byla jako hadr. Pak jsem se probudil z toho očekávání smrti, odtáhl jsem se po paměti do bunkru, kde mě obvázali. Pak jsem jel na tanku na polní obvaziště a odtud do nemocnice v St.Omer, kde jsem byl přijat v 11.50 h. Poležel jsem si tam do 17. května. Byl jsem převezen do Ostende, kde jsem se 18. nalodil a byl jsem vyloděn 19.5.1945 v Anglii a dán do Winterton Emerg Hosp., Sedgefield, Durham a odtud 4.6. do Czechoslovak Military Hospital Hammersmith Hospitál, Runcán Rd., Shephers Bush. London W 12“.
Německá posádka Dunkerque se nakonec vzdala až po kapitulaci celé německé armády 8.5.1945. Dunkerque se tak stal jedním z měst na západním pobřeží, které spojenci nikdy nedobyli.
Tanky Cromwell čs. brigády Vojáci brigády v La Panne, Belgie 1945
Z Anglie se Rostislav Černý vrací domů do rodného Padochova 13.8.1945 ke svým rodičům jako jeden z posledních mezi čs. vojáky. Nikdy se nezbaví bolestí, které mu způsobuje jeho zranění a střepiny, které se nepodařilo vyoperovat. Znovu nastoupil na studia a dostudoval na Vysoké škole zemědělské agronomii a získal titul Ing. zemědělství. Ing. Rostislav Černý působil jako středoškolský učitel na několika středních zemědělských školách, naposledy dlouhá léta působil jako zástupce ředitele Střední zemědělské technické školy v Ivančicích. Nebyl zásadním způsobem později pronásledován, vzhledem k tomu, že se stal členem komunistické strany a snažil se žít nenápadným životem, který zcela věnoval svému manželství a své dceři. Zemřel v rodném Padochově 30.10.1984.
Rostislav Černý byl držitelem několika významných vyznamenání: Československého válečného kříže, dvou Československých medailí za chrabrost před nepřítelem, Československé vojenské medaile za zásluhy, Pamětní medaile čs. armády v zahraničí.
Vít Aldorf